Hydrocefalus

Nejčastějšími příznaky u dětí je napjatá, vyklenutá fontanela, zvětšující se hlavička, obrna pohledu vzhůru a do stran, zvýšená dráždivost či naopak apatie, nechutenství, nevolnost, zvracení, poruchy chůze. U dospělých a starších osob jsou to bolesti hlavy, spavost, nechutenství, nevolnost, zvracení, poruchy chůze, zhoršení mentální funkcí, zrakové potíže, problémy s vyprazdňováním zejména ve formě inkontinence. 

Diagnózu napoví klinické projevy a potvrdí ji zobrazovacích metody (ultrazvukové vyšetření hlavy u malých dětí přes fontanelu, CT či magnetická rezonance mozku u dospělých). Také využíváme tzv. lumbální infúzní test. Jedná se punkci v oblasti bederní páteře s infuzí fyziologického roztoku do prostoru, kde je již přítomen mozkomíšní mok. Je sledováno navýšení tlaku, které toto zvýšení objemu způsobí. Na podkladě výsledku testu je zvažována vhodnost provedení zkratové operace.

Cílem léčby je odvést nadbytečné množství mozkomíšního moku z hlavy a zajistit, aby tlak mozkomíšního moku zůstával v normě. Typicky se provádí tzv. zkratové operace, kdy je do mozkových komor (kde se mozkomíšní mok tvoří) zavedena hadička, která přes ventil vede do břišní dutiny, kam je přebytečný mozkomíšní mok odváděn a kde dochází k jeho vstřebávání – tzv. ventrikulo-peritoneální zkrat (shunt). V některých případech je možné řešení bez zkratu zprůchodněním cirkulace mozkomíšního moku. Jde o operaci uvnitř mozkových komor, který je prováděna s využitím endoskopu. Doba hospitalizace včetně sledování a správného nastavení ventilu zkratu je zpravidla do jednoho týdne.