Děkujeme proto všem našim dobrovolným dárcům
a dovolíme si při této příležitosti sdílet obsáhlý rozhovor s MUDr. Renatou Procházkovou Ph.D., přednostkou Centra laboratorní medicíny a primářkou transfuzního oddělení KNL.
Paní přednostko, pojďme si prosím na úvod zrekapitulovat, kdo se může stát dárcem a jak často může přicházet darovat krev.
Předpokladem dárcovství je věkové rozhraní 18–65 let. Člověk by měl být primárně zdravý nebo by se měl zdravý cítit a samozřejmě by se neměl léčit s žádnou závažnou chorobou. Jeho případné onemocnění musí být v klidovém stadiu a nesmí být na seznamu nemocí, pro které se krev darovat nemůže. Plnou krev lze darovat v určité frekvenci – u mužů je to obvykle 4x do roka, u žen pak 3x do roka. Mezitím se mohou darovat krevní složky na krevním separátoru. Tento odběr je možné provádět nejdříve jeden měsíc po darování plné krve. Plazmu může dárce darovat na separátoru jednou za čtrnáct dní. Separátor, na kterém se odběr provádí, je přístroj, do kterého se odvádí plná krev. Ta se pak v přístroji přidáním antikoagulačního roztoku stane nesrážlivou a rychle se centrifuguje, tedy rozdělí na jednotlivé krevní složky. My si poté odebereme tu složku, kterou potřebujeme. Zbytek vracíme do krevního oběhu dárce. Můžeme odebrat plazmu, krevní destičky nebo červené krvinky, případně můžeme odběry krevních složek i kombinovat.
Liší se darování krve u prvodárců a pravidelně darujících?
Z mého pohledu není podstatnější rozdíl mezi vyšetřením prvodárce a opakovaného dárce. Co je navíc, to je malé interní vyšetření u prvodárců. Jedná se o základní fyzikální interní vyšetření, které se pak již dále neprovádí. Naopak posouzení dotazníku a pohovor s lékařem či sestrou je nutný u každého odběru. Co se týče laboratorních vyšetření, krevní obraz se provádí u prvodárce vždy před odběrem, u pravidelných dárců pouze pokud si to vyžaduje situace (je-li to indikováno). Každý dárce, který přijde darovat krev, má vždy vyšetřené hodnoty krevního obrazu buď před samotným odběrem krve, nebo nejpozději v průběhu odběru na sále. V případě, že zjistíme nevyhovující hodnoty, dárce samozřejmě hned kontaktujeme.
Tím kontrola krve končí, anebo se ještě prověřují další hodnoty/nemoci?
Tímto kontrola krve samozřejmě nekončí. V průběhu odběru odebíráme vzorky na povinné kontroly jakosti. Jedná se o vzorky na vyšetření virologických markerů, tzn. vyšetření na známky infekčních onemocnění. To probíhá při každém odběru. Je to dáno vyhláškou, jde o kontrolu na HIV, žloutenku B a C a syfilis. Dále odebíráme vzorek na vyšetření krevní skupiny a protilátek proti erytrocytům. Výsledky vyšetření krevních skupin se navíc porovnávají s přechozími vyšetřeními, zda je tam shoda. Poté se také archivují vzorky plazmy. Jedná se o segmenty, které se získávají při výrobě plazmy. Skladujeme je zde, v budově transfuzního oddělení, v zamražené formě několik let.
To zní jako poměrně sofistikovaný proces, o kterém asi nemá spousta lidí ani tušení. Pojďme ale k samostatným odběrům. Odebírá se tzv. plná krev, tedy včetně plazmy, krevních destiček a bílých krvinek. To znamená, že jednotlivé složky se oddělí až poté?
My odebíráme plnou krev nebo krevní složky. Plná krev je kompletní krev, která se získává, dá se říci, jednoduchým krvácením, kdy napíchneme žílu a odebíráme zhruba 450–460 ml při jednom odběru. Z napíchnuté žíly se krev odvádí do plastikového vaku s protisrážlivým prostředkem. Získáváme tak plnou krev, která se pak dále zpracovává na jednotlivé krevní složky neboli transfuzní přípravky.
Plná krev se odebírá do předem označeného plastového vaku, tedy spíše vaků. Používáme takový systém vaků, který umožňuje zpracování krve uzavřeným způsobem. Nikde se nic nenavařuje, vše jde předem připravenými cestami. Vaky jsou označeny číslem daného odběru, které je pro tento daný odběr jedinečné. Pod ním pak výrobky procházejí celým dalším procesem. Do plastikového vaku je krev odebírána za stálého šetrného míchání, aby se smísila s antikolagulačním roztokem. Samotný odběr trvá deset, maximálně dvanáct minut. Poté se vak uzavře nepropustným svárem. Na to používáme speciální svářečky. Velice důležitá je totiž sterilita odběru.
Po odběru se vaky odesílají do výrobních prostor, kde dochází ke zmiňovanému zpracování na jednotlivé krevní složky. Jaký je postup?
Složené vaky se vloží do velkoobjemové centrifugy, kde se při frekvenci cca 5 000 otáček oddělí jednotlivé složky, a to na podkladě měrné hmotnosti příslušných částí krve. Po centrifugaci zůstane dole vrstva erytrocytů, nad ní vrstvička buffy coatu (směs leukocytů a trombocytů) a nahoře plazma. Ta se následně na poloautomatických lisech přesune do dalšího vaku. Když odstraníme plazmu a buffy coat (ten se dále použije k výrobě trombocytů), získáme čistý erytrocytární koncentrát. K němu se poté přidá náhradní (skladovací) roztok, který obsahuje výživné látky pro erytrocyty. Díky němu pak můžeme erytrocyty skladovat až dvaačtyřicet dnů.
Plazmu zmrazíme v tzv. šokovém zamražovači (při teplotě zhruba -70 °C) na finálních -30 °C. Zbylý buffy coat, uložíme do skladovacích prostor při teplotě 20–22 °C. Následující den po darování se z buffy coatu vyrábí trombocyty. Malé sáčky buffy coatu se opět centrifugují, oddělují se trombocyty a leukocyty. Poté se stáhne vrstva trombocytů, které se následně doplní náhradním roztokem. Tím získáme trombocyty pro léčbu pacientů ohrožených krvácením. Výsledkem jsou sáčky trombocytů o objemu cca 80 ml, jejichž životnost je pouhých pět dnů. Tak jako vše ostatní i tyto se skladují u nás, v budově transfuzního oddělení.
Jednotlivé složky krve jsou tedy odděleny. Už jsou připraveny k výdeji?
Ještě ne. Nyní čekáme na výsledky laboratorních vyšetření. Jakmile je vše hotové a výsledky jsou negativní, dojde k označení konečným štítkem. Následně kvalifikovaná osoba, která vyhodnocuje výsledky, přípravky v počítači uvolní a ty mohou být konečně vydány pacientům. Od odběru přes zpracování, vyhodnocení a kontrolu až k samotnému možnému vydání tedy uplyne 24–36 hodin. A pokud se zamyslíme nad celým procesem odběru – tedy jedna sestra krevní obraz, lékař či sestra pohovor, následně odběr a sestry na sále, občerstvení dárce, centrifugace, všechna vyšetření, rozdělení TP, označení, kontrola, propuštění, expedice TP – tak jeden přípravek vlastně „projde rukama“ až patnácti lidí.
Můžeme se ještě krátce zmínit o tom, co se děje s odebranou plazmou? Ta se také zpracovává v liberecké nemocnici?
Plazma určená pro klinické použití podléhá karanténě. Skladuje se zmražená, musíme ji uložit nejméně na šest měsíců. Pak znovu vyšetříme dárce na krví přenosné infekce. Teprve pokud jsou výsledky negativní, můžeme plazmu použít. Tato plazma k léčbě pacientů ale tvoří pouze 10–15 % námi odebrané plazmy.
Větší část plazmy se odesílá do továren k frakcionaci, tzn. zpracování na krevní deriváty, například koncentráty faktoru VIII, imunoglobuliny, albumin a další. Krevní deriváty jsou ošetřeny tzv. patogenní inaktivací, která zničí přítomné viry a bakterie. Tímto procesem je prakticky vyloučen možný přenos infekce.
V České republice není možné zpracovat plazmu k frakcionaci. Plazma se u nás tedy zamrazí a odesílá do zahraničí na základě uzavřených smluv. Společnosti, které takto plazmu odebírají, musí mít povolení na území ČR. V tuto chvíli jich zde působí několik. Odebranou plazmu zpracovávají na deriváty, které se pak do České republiky k pacientům vrací.
Část odebrané plazmy se zpracovává na patogenně ošetřenou plazmu, tzv. Octaplas. Tato plazma musí být oddělena podle krevních skupin a také prochází procesem patogenní inaktivace, tzn. že je zde rovněž téměř vyloučen možný přenos infekce. Poté se znovu zamrazí a je určena k použití. Takto ošetřená plazma má i menší výskyt alergických reakcí. V liberecké nemocnici ji používáme již přibližně tři roky.
Na závěr se zeptám, kolik námi odebrané a zpracované krve je v liberecké nemocnici využito a kde se skladuje, a kolik jí putuje v podobě transfuzních přípravků do dalších nemocnic.
Asi 60–65 % vyrobených erytrocytů se použije v KNL, zbytek využijí v okolních nemocnicích. Nutno ještě dodat, že nás svými odběry zásobuje i nemocnice v České Lípě. Ta si krev sama odebírá, my ji zpracováváme a následně vracíme ve formě transfuzních přípravků. Jednotlivá zařízení si pro krev sama přijedou, nebo jim ji transportujeme my. V každém případě ale vždy za podmínek, které jsou v souladu s patřičnými předpisy. Tedy transport při předepsané teplotě a ve speciálním chladícím boxu.
Všechny transfuzní přípravky se musí skladovat v krevní bance a vydávají se až na požadavek klinického oddělení. Na podkladě předtransfuzního oddělení se vydávají erytrocyty, zjednodušenější postup (prosté vyšetření krevní skupiny) je pak u plazmy a leukocytů. Je ale samozřejmě možné mít transfuzní přípravky i v tzv. urgentních krevních bankách, které jsou za určitých podmínek umístěny např. na některých operačních sálech nebo traumatologických příjmech. Většinou tam jsou erytrocyty krevní skupiny 0 negativní pro pacienty s život ohrožujícím krvácením. My máme jednu tzv. emergency krevní banku na urgentním příjmu KNL. I ta je ovšem detašovaným pracovištěm transfuzního oddělení.
Čeština
