Oceněný dobrovolník: Když máte rádi lidi, rád se podělíte o svůj čas

Čtyři roky dochází jako dobrovolník pod křídly organizace Dobromysl do liberecké nemocnice krátit chvíle hospitalizovaným pacientům. Začínal na Oddělení následné péče, po nedlouhé době se však se svými aktivitami přemístil na spinálku. Řeč je o Petru Výbochovi, který za svou dobrovolnickou činnost získal na konci roku 2019 cenu Křesadlo Libereckého kraje. Cenu, kterou společnost HESTIA uděluje dobrovolníkům za jejich dlouhodobou práci ve prospěch druhých.

Sám Petr Výboch o sobě říká, že je sice penzista, ale potřebuje stále něco dělat. Ve svých 72 letech je více než akční, a přestože se z velké části věnuje své celoživotní lásce – autům a nyní zejména veteránům (sám vlastní dva veteránské Fiaty) – stále mu ještě zbývá dost času na jiné.

„Když máte rádi lidi, pak není žádný problém podělit se o svůj čas s ostatními. V praxi to funguje tak, že zaměstnanci spinálky vytipují vhodného pacienta a když ten projeví zájem, pak za ním velmi rád přijdu. Protože se jedná o pacienty upoutané na invalidní vozík, největším přínosem pro ně je, když je vezmu ven. Na kafe, malé pivo, nebo i do divadla, tam jsem s nimi již také dvakrát byl,“ vypráví Petr Výboch.

Na otázku, zda s pacienty prožívá jejich osudy, odpovídá, že to nejde. Nelze si je brát osobně. Jeho životem jen prolétnou a pokračují dál. A často jsou to osudy, ze kterých mrazí. Ostatně právě na spinálce jde mnohdy o pacienty, kterým se během sekundy obrátil život vzhůru nohama stejně tak mnohdy není šance na návrat do života takového, jaký měl před úrazem.

Petr Výboch si jejich situaci umí představit, protože sám je aktivní celý svůj život. Jedenačtyřicet let pracoval jako svářeč u jedné jediné firmy, jezdí s partou na koloběžce a kromě dalších zájmů se věnuje již zmiňovaným autům. Jako nejkrásnější roky svého života vnímá ty, během kterých cestoval se závodním týmem na závody po celé republice i východní Evropě. V průběhu té éry postavil dva závodní speciály.

„Potřebuji stále něco dělat, mít nějaký zásadní zájem. Dobrovolnictví je příjemná zkušenost. Ocenění Křesadlo je milé, ale rozhodně to nebyl cíl, s nímž jsem před lety do toho šel. Jestli jsem však k něčemu dozrál, tak ke zjištění, že fatální úraz si nikdy nezpůsobíte chytře. Nemám zpětnou vazbu, jak moji svěřenci pokračují v léčbě a ve svých životech a hlavně se není možné do jejich příběhů citově angažovat,“ dodává Petr Výboch.

Úvodní foto z předání ceny Křesadlo: Zbyněk Tomík