Pro optimální zobrazení webu je nutné aktualizovat Váš internetový prohlížeč.(Zavřít toto sdělení)

Přeložit: cs Čeština‎
Menu

Již od letošního ledna probíhá i na turnovském oddělení následné péče pravidelná canisterapie, tedy zjednodušeně řečeno pozitivní působení psa na zdraví pacienta. V Turnově je terapeutkou čtyřletá Yuki, která spolu s caniserapeutkou Andreou představuje pro pacienty na tomto oddělení, tedy převáženě seniory, velmi účinné a milé rozptýlení. Andrea Šumová pracuje v turnovské nemocnici od září 2023 a věnuje se zde nejen canisterapii, ale i dalším skupinovým i individuálním aktivitám. Úterky a čtvrtky nicméně patří právě canisterapii, a proto jsme se tento týden k Andree připojili a kromě příjemného času s pacienty a Yuji jsme ji i trochu vyzpovídali…

Yuki, fenka francouzského buldočka se právě vydává za první pacientkou a vypadá natěšeně. Opravdu to tak má?
Ano, Yuki je hodně kontaktní a mazlivá, ale samozřejmě musí mít i náladu, protože tohle plemeno je trochu tvrdohlavé. Turnovská nemocnice je navíc prvním místem, kde Yuki pracuje, takže se některé věci musela ještě doučit, tedy nějaké povely a poslušnost. Za pacienty už sem ale dochází pravidelně a tráví u nich často delší čas, takže už vím, že na pacienty působí jako takový psychoterapeut. Oni se během času, kdy ji hladí, uvolní a pak si můžeme krásně povídat. Ona mne vlastně „jen“ doprovází a já pak mohu s pacienty lépe hovořit a dělat další terapii.
Pacienti, jak vidím, Yogi už znají a reagují na ni velmi dobře, i když – stejně jako v Liberci – hned ode dveří slyšíme „já mám radši pejsky“ a „já mám radši kočičky“.
Pacienti jsou v tomto skvělí, musím říci, že je to pro mne krásná práce. Když jim tady nabízím jiné aktivity – konkrétně dělám s pacienty třeba trénink kognitivních funkcí a zlepšení soběstačnosti, arteterapii, muzikoterapii a každý pátek také terapeutické pečení – tak se jim třeba nechce, ale když přijdu s pejskem, tak mají úsměv od ucha k uchu. Jméno fenky si často nepamatují, ale na „pejska“ se mě pořád ptají. A ano, i zde se pacienti dělí na pejskaře a „kočičkáře“, ale nestalo se mi snad že by ji tu někdo odmítl.
Předpokládám, že na ni pozitivně reagují nejen pacienti…
Máte pravdu. Často jsme s Yuki na pokoji, když přijde rodina, a tak se začneme bavit o psech a pak společně rozebíráme i jiná témata. Jednou se mi i stalo, že byla Yuki podnětem pro pořízení psa do společné domácnosti, kam odsud paní odcházela. A to je skvělé.

Když odcházíme chodbou pryč, vrhají se na Yuki i zaměstnanci ONP a opět se tak potvrzuje, že zvíře v nemocnici není terapeutem jen pro pacienty, ale pro všechny, které za den potká…