Implantabilní kardioverter – defibrilátor (ICD) je přístroj, který používáme k léčbě srdečních arytmií a prevenci náhlé srdeční smrti. Ta je ve vyspělých zemích příčinou úmrtí u 1 – 2 % obyvatel. Většina z nich trpí strukturálním onemocněním srdce, zejm. ischemickou chorobou srdeční, popř. některým typem kardiomyopatie. Příčinou náhlé srdeční smrti je v 85% případů rychlý srdeční rytmus, který pochází ze svaloviny komor; hovoříme o komorové tachykardii nebo komorové fibrilaci. Dochází při nich k velmi rychlému a/nebo nekoordinovanému stahování srdeční svaloviny, což vede ke zhroucení oběhu a srdeční zástavě. Pokud nedojde do několika minut k přerušení arytmie a zahájení kardiopulmonální resuscitace (nepřímá srdeční masáž), nemocný umírá. Přerušení zmíněných arytmií lze dosáhnout nejlépe elektrickým výbojem přes povrch hrudníku – kardioverze resp. defibrilace.
V riziku náhlé smrti jsou pacienti, kteří prodělali epizodu komorové tachykardie nebo komorové fibrilace a byli resuscitováni, zejm. pokud tato situace nenastala během akutního infarktu myokardu. Větší skupinu ale tvoří nemocní, kteří doposud žádnou arytmickou příhodu neprodělali, ale mají výrazně omezenou funkci levé srdeční komory, a tedy vysoké riziko vzniku této arytmie.
ICD je schopen rozpoznat takovéto maligní (život ohrožující) arytmie a dodat okamžitě příslušnou léčbu, a to buď rychlou stimulaci, která je ve ¾ příhod dostatečná, nebo elektrický výboj o energii max. 40 J. Tím arytmii během několika sekund ukončí. Nedokáže však zabránit vzniku arytmie ani případné mdlobě.
Léčebné metody těchto maligních arytmií zahrnují: podávání léků, provedení zprůchodnění koronární tepny plastikou nebo chirurgicky, odstranění místa vzniku arytmie pomocí radiofrekvenční ablace, implantace ICD nebo kombinaci všech metod. Implantace ICD je však ve většině případů nezbytnou a zároveň nejúčinnější součástí této léčby.