Když je mrtvice „šikovná“ a je šikovná i léčba, tak u nás pacienti déle jak tři dny nejsou

S šestadvacetiletou pacientkou Martinou Horákovou jsme si povídali na oddělení liberecké neurologie. Příběh mladé maminky, která před více než půl rokem zcela nečekaně utrpěla mozkovou příhodu, doplňovala svými odbornými komentáři paní doktorka Zuzana Eichlová.

Martino, jak jste se cítila předtím, než vás postihla mozková mrtvice? Můžete popsat nějaké varování nebo symptomy, které tomu předcházely, popřípadě kdy jste si uvědomila, že něco není v pořádku?

Martina: Proběhlo to strašně rychle. Bylo před Vánoci, prodávala jsem v Jablonci na trzích. Najednou mi vypnulo zorné pole, přestala jsem vidět na jedno oko, pocítila takové lupnutí vlevo v hlavě a lehkou bolest. Byla jsem dezorientovaná a trochu se motala. Přičítala jsem to nízkému tlaku, tak jsem si sedla a snažila se rozkoukat. Myslela jsem si, že to bude dobré. Pořád mi nedocházelo, že na jedno oko nevidím. Byla tam se mnou jen zákaznice, ale po chvilce dorazil i bratr se ženou. Chtěli mi zavolat sanitku, jenže já byla proti. Sice mne napadlo, zda by to nemohla být mrtvice, ale švagrová se mnou udělala rychlý test, tj. zvednout ruce, kontrola koutku, a vše bylo v pořádku. Jen jsem byla trochu zmatená. Myslela jsem si, že mi třeba jenom něco spadlo do oka. Takže tam nebyly ty klasické projevy mrtvice?

MUDr. Eichlová: Pokud si dobře pamatuji, pacientka měla méně častý projev mozkové příhody. Nicméně nebylo to tak, že by neviděla na celé oko. Neviděla na půl zorného pole, což je také typický příznak mozkové mrtvice. Mrtvice většinou poznamená jen půlku zrakového pole, stejně jako například půlku těla, obličeje. Není to tak častý projev, protože v této oblasti mozkového cévního zásobení jsou mrtvice méně často přítomny. Nemusí k tomu být žádný jiný projev, může být postižena jen zraková kůra.

Předcházelo této události něco, co by mohlo přispět k mozkové mrtvici? Nějaké rizikové faktory ve vašem životě?

Martina: Myslím, že to bylo stresem, protože jsem hodně velký stresař. Bylo období před Vánoci, mám malé dítě, den předtím jsme měli akci ve školce, pekla jsem cukroví a do toho hodně pracovala pro rodinnou firmu. Děláme čepičky a oblečení pro děti, před Vánoci je toho vždy hodně. Navíc, když mám stres, tak zapomínám pít. A zpětně jsem si uvědomila, že jsem ty poslední tři dny před mrtvicí moc nepila. Jinak si žádné rizikové faktory neuvědomuji. Antikoncepci jsem brala jen jako mladá, nepiju, žila jsem aktivně. Jak to u vás probíhalo dále? Jela jste nakonec do nemocnice? Martina: Ano, zavolala jsem mamce a jely jsme autem do jablonecké nemocnice. Tam mě hned vzali, udělali mi CT a zjistili, že to je mrtvice. Pak mě rychle vezli do Liberce na iktové centrum. Od prvního projevu uběhlo asi tři čtvrtě hodiny.

MUDr. Eichlová: To, že primárně nebyla volána záchranka, není ideální. Stejně tak nepovažuji za ideální ani vyšetření v nemocnici, kde není iktové centrum. My jsme samozřejmě radši, když je při podezření na iktus okamžitě volána záchranka, pacient je přivezen k nám a my si uděláme sami diagnostiku. V jablonecké nemocnici nicméně proběhlo CT vyšetření ideálně, nebyl tam žádný prostoj. Oni nám zavolali, takže jsme již věděli, že čekáme pacientku s podezřením na mozkovou mrtvici. Také jsme už měli „obrázky“ v počítači. V momentě, kdy pacientka dorazila, mohli jsme léčit prakticky ihned, nemuseli jsme dělat další vyšetření.

Co všechno jste pak absolvovala v liberecké nemocnici? Jak probíhala vaše léčba?

Martina: Tady v Liberci mi napíchli trombolýzu a za chvíli se mi začalo vracet vidění. Nesměla jsem se sice hýbat, byla jsem na JIPu, ale cítila jsem se dobře. Léčba mi zabrala poměrně rychle. Na JIPu jsem byla jen jeden den, druhý den jsem šla už na normální pokoj, třetí den pak domů. Celý leden jsem potom zůstala doma. Musela jsem na magnetickou rezonanci, kontrolovali mi srdce, měla jsem na celé dny tzv. holtera (pozn.: Holterova monitorace EKG). Jsem naštěstí plně bez následků, ale léky na ředění krve bych měla brát do konce života. Také stále docházím k neuroložce a na kontroly na kardiologii. Nesmím brát antikoncepci ani žádnou hormonální léčbu. Otěhotnět ale mohu. Měla bych omezit alkohol, nesmím kouřit.

MUDr. Eichlová: Pacientka dostala domů tvz. antiagregační léky. Ty způsobí, že se krevní destičky na sebe nelepí, volně procházejí krevním tokem a neucpávají tepny. U pacientky jsme nezjistili žádný specifický trombofilní stav, tedy rizikovost k poruše srážlivosti krve. Odešla proto s trombexem a anopyrinem, jenž jí pak zůstal. Co se týče vyšetření, samozřejmě došetříme všechny pacienty na nemoci, které iktus mohou způsobovat. U mladších pacientů odebíráme speciální panel na tzv. trombofilie, stavy, jež vedou ke zvýšené srážlivosti krve. Ty mohou ve větší míře ucpávat cévy a způsobit také infarkt, mrtvici atd. Pak se vyšetřují ještě určité genetické zátěže a srdce. U mladších jedinců došetřujeme i jícnové echo a hrudní echokardiografie. U těchto pacientů je zejména nezbytná dlouhodobá monitorace srdečního rytmu. Když je mrtvice „šikovná“ a je šikovná i léčba, pacienti u nás nejsou déle jak tři dny. Takže i pacient, který je ochrnutý na půlku těla a nemluví, ale dostane včas efektivní léčbu, což znamená, že do druhého dne nastane úprava jeho stavu, pak může jít hned následujícího dne domů.

Martino, jak reagovalo vaše okolí na to, že jste měla takto mladá mrtvici?

Martina: Lidé byli překvapeni. Většina si myslí, že to postihne jen starší generaci. Ale já to mám teď nastudované, četla jsem různé články, sleduji skupiny a vím, že mrtvici mohou mít i mladí. Snažím se nyní trochu šířit osvětu. Vím, jak se mrtvice projevuje a co v případě podezření na ni dělat. Sleduji i stránky Čas je mozek, udělala jsem si dokonce záchranný kurz. Tedy jen první pomoc a první pomoc u dětí, ale už teď v sobotu se mi to hodilo. Byli jsme na nějaké akci a holčina tam zkolabovala, takže jsem se první pomoci aktivně trochu účastnila. Paní doktorko, je to tak, jak se všude říká, že nyní jsou mrtvicí více postiženy mladší ročníky?

MUDr. Eichlová: Nevím, jestli je teď více mladých, kteří mají iktus. U nás je to asi stále stejné, počet mladších pacientů se nenavyšuje, ale každý měsíc nějaké máme. U mladých lidí má nicméně včas přivezený pacient spíše dobrý průběh. Výrazně horší průběh i prognózy míváme jen u těhotných žen. Důležitá je rychlá a správná diagnostika i správně erudovaní lékaři. Jsou nemocnice, kde sice působí neurologové, ale nevěnují se akutní cévní problematice. I oni mohou samozřejmě dobře vyhodnotit iktus. Každý lékař na urgentním příjmu ví, jak probíhá. Mohou také podat trombolýzu, ale pokud je blízko iktové centrum, pacient by měl jet tam. Je dobré, že se zlepšilo povědomí o iktu i u záchranářů a v menších nemocnicích. My spolu neustále komunikujeme, děláme semináře, vysvětlujeme i drobné příznaky, jako je třeba těžké motání hlavy nebo ztráta jen půlky zorného pole, což je případ Martiny. Vždy však záleží na zkušenostech neurologa, který už to viděl mockrát, a na zobrazovacích metodách, jež jsou k dispozici.

Kolik pacientů s iktem tu týdně přijímáte?

MUDr. Eichlová: To vám řeknu úplně přesně za minulý týden (pozn.: jednalo se o druhý srpnový týden). Měli jsme tu sedmnáct pacientů, z toho za jeden den sedm! To byl tedy hororový den. S pěti lůžky iktové jednotky sedm pacientů s cévní mozkovou příhodou v jeden den, to už je trochu problém. Ale zvládli jsme to. A pak jsou třeba dva týdny, kdy mrtvici nevidíte.

V pátek 15. září se již podruhé uskuteční tzv. Den pro mrtvici. Od 12:00 do 16:00 hod. budeme na libereckém Soukenném náměstí před Palácem DUNAJ edukovat širokou veřejnost na téma, jak vypadá mrtvice a jak při ní pomoci. Na místě budeme mít také přenosný ultrazvuk a budeme zde provádět screeningové vyšetření UZ karotid (pozn.: průtok krkavicemi).

Den bude zakončen v rockovém klubu Bunkr koncertem kapel z KNL. Začátek koncertu je v 19:00 a výtěžek z něj darujeme nadaci Čas je mozek.

Těšíme se na vás!